Mnoho dětí si přeje mít svého vlastního zvířecího mazlíčka. Sociální pracovnice Cornelia Dilly se rozhodla, že se pokusí tento sen splnit dětem a mladým lidem, kteří jsou členy její denní skupiny v institutu péče o mládež ‘Haus am Kirschberg’ (‘Am Kirschberg House’) v německém Hesse. Děti si u ní mohou vybrat svou vlastní rybu - nebo krevetku - a současně se dozvědět více o životě těchto vodních tvorů.

Každé dítě, které přijde do našeho centra, si může vybrat svého vodního kamaráda. V současnosti zde máme asi 20 ryb různých druhů: neonky, paví očka, živorodky, ale také 2 krevetky a mnoho vodních šneků.

Věděla jsem, že děti a mladí lidé z mojí denní skupiny chtějí mít svého zvířecího mazlíčka. A protože v létě se škola po dobu letních prázdnin na čtyři týdny uzavírá a jedno z dětí má alergii na zvířecí chlupy, bylo jasné, že morče nebo králíček jsou ze hry. Již roky mám vlastní akvárium a vím, kolik péče ryby potřebují. Vzala jsem proto děti do nedalekého veřejného akvária a musím říci, že všechny byly opravdu nadšené! Akvárium navíc neprodukuje žádné odpady, není spouštěčem alergií a pomáhá dětem navázat opravdu úzký vztah s jeho obyvateli, ovšem při zachování bezpečného odstupu. 

Ano. Jednou jsem například přivedla do své skupiny vycvičeného terapeutického psa. Musela jsem být ale velmi opatrná a hlídat, aby se k němu děti chovaly opravdu dobře. V případě rybiček je toto mnohem snadnější - sklo akvária totiž představuje přirozenou ochrannou bariéru.

Přesně tak! A děti pozorování zvířat opravdu milují. Velmi pečlivě sledují, jak se vodní tvor vyvíjí. Koupili jsme také celou řadu knih a dalších materiálů, ze kterých se děti a mladí lidé o svých mazlíčcích dozví zajímavé a užitečné informace. Nejlepší je, když do akvária přibude nový obyvatel. Děti nadšeně hledají, o jakého tvora vlastně jde a jaké jsou jeho potřeby a návyky. Často je také slýchám živě o svých mazlíčcích diskutovat s ostatními. Některé ryby mají dokonce své jméno.

Samozřejmě. Vazbu si vytvářejí dokonce, i když jde ‘pouze’ o ryby. Tím, že svého mazlíčka pojmenují, automaticky mu přisoudí určitou osobnost a charakteristiky. Vzniká tak mezi nimi a obyvatelem akvária přátelství. Děti se svým mazlíčkům například svěřují se svými problémy a trápeními. Přijímají na sebe také odpovědnost za pravidelnou péči o svého mazlíčka. Je to pro děti opravdu skvělá škola do života.

Učí se, jak se starat každý den o živého tvora. Mají svou odpovědnost. To znamená, že se od nich očekává určitá pravidelná činnost: čištění akvária a filtru, kontrola akvarijních rostlin, atd. Děti, a mladí lidé, kteří zde pomáhají v kuchyni, mají navíc povinnost každý den ryby krmit. Tyto rituály do jisté míry utváří podobu jejich každodenního života, dávají dětem řád, zpomalují jeho tempo a přináší pocit klidu. A co více - děti a mladí lidé zjišťují, že jim někdo důvěřuje, že svou práci odvádí opravdu poctivě. Cítí se tak důležití a potřební.

Pro děti je to přirozeně velmi těžké, když jejich ryba uhyne. Obvykle chtějí vylovit svou mrtvou rybu z akvária samy. Zabalí ji pak do ubrousku a pochovají v zahradě do speciálního květinového hrobečku. Pokud chtějí, mohou k rybce položit květiny nebo jí napsat dopis na rozloučenou. Je to takový malý pohřební obřad.

To ano, ale nabízí to jednu velkou příležitost. V určité fázi života se děti a mladí lidé dostávají do situace, kdy se musí rozloučit s někým, koho opravdu milují. Tady se jim nabízí možnost zažít podobnou situaci se svým zvířecím mazlíčkem a lépe se na ztrátu milovaného člověka připravit. My jim samozřejmě jako jejich učitelé pomáháme těmito těžkými chvílemi projít. Později budou v životě tento druh situací zvládat o poznání lépe. Děti se také vzájemně utěšují, což je rovněž velmi cenná zkušenost. Přispívá to k vzájemné důvěře a stabilitě uvnitř skupiny.

Netrvá obvykle dlouho a děti si pořídí nového mazlíčka. Cítí, že se zase chtějí o někoho starat. Mají tedy možnost vybrat si a pojmenovat novou rybu a znovu se tak vrhnout do koloběhu každodenních povinností a starostí.